Vím, že jsem divná a jiná, ale raději půjdu sama proti všem než s nimi.
Varování: Tyto stránky obsahují Yaoi a někdy i hentai. Naleznete zde i různé krvavé scény... Pokud tyto stránky nevyhledáváte, nebo jste jimi znechuceni odejděte a nevystavujte se vnitřnímu neklidu...

Nezapomenutelný tábor I.

1. června 2013 v 14:35 | Anko-san |  Horory
ahoj, Pokud jsi slabší povahy, tak to nečti :))


Dne 23 srpna jsme s hasičským táborem jeli do chatek blízko tmavého černého lesa. Autobus nemohl zajet úplně k chatkám, takže jsme museli přecházet přes vysokou trávu a pomalu tekoucí potůček.
Chatky byly lehce ztrouchnivělé a bylo na nich vidět, že v nich už hodně dlouho nikdo nepřespal. Když jsme vešli dovnitř zjistili jsme, že dveře na nás spadnou, pokud je nebudeme přidržovat alespoň dvě, skříňky se rozpadají a rostou ne ni divný houby. Podlaha byla zvlněná a dvě palandy rozvrzané. Mia samozdřejmně ihned po zjištění, že postele vrzaj prohlásila ,,No co to tady dělali, to byl asi tábor na kterej nikdy nezapomněli" a potom u nás na chatce nastal výbuch smíchu.
Na večer jsme vytvořili večeři. Potom u táboráku Maik zahlédl drobnou postavu která míříla k lesu. Jakmile jsme se začali přepočítávat, tak jsme zjistili, že se ztratila má kamarádka Erika. Hledali ji všichni z tábora. Nebyla v chatkách ani v jejich mezerách. Nebyl prohledán les ani louka, ale nikomu se tam nechtělo, ale byla to Erika ta která se se mnou kamarádila již od školky a stála při mě i když se se mnou všichni rozhádali. Vedoucí chtěl zavolat pomoc najednou, ale nešel signál. Když jsme chtěli opustit tábor a dojít pro pomoc, tak jsme uviděli, jak potůček začíná měnit barvu na rudou. Po několika metrech proti proudu jsem uviděla Eriku......
,,Eriko" zašeptala jsem si pro sebe a tak trochu doufala, že mi na mou otázku odpoví.
Její rovné černé vlasy měla upravené jako vždy, její černočerné oči měli smutný vyděšený výraz, ústa měla pootevřená a v krku měla zabodnutý nůž, který přidržoval její bezvládné, malé a krví zašpiněné tělo nad zemí. Nyní ztichli všichni, zahlédla jsem, jak Alexandra omdlela hrůzou a přitom ji zachytávali kluci. Nechtěla jsem se znovu podívat na tu hrůzu, ale zvědavost mi nedala a nedala. Po druhé jsem obětovala ten pohled na Eriku, nyní již smířená s hrozným obrazem. Po několika vteřinách jsem ten pohled nevydržela a utekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama