Vím, že jsem divná a jiná, ale raději půjdu sama proti všem než s nimi.
Varování: Tyto stránky obsahují Yaoi a někdy i hentai. Naleznete zde i různé krvavé scény... Pokud tyto stránky nevyhledáváte, nebo jste jimi znechuceni odejděte a nevystavujte se vnitřnímu neklidu...

Úprch 10

4. června 2013 v 20:22 | Anko-san |  Horory

Seděla jsem v kleci zkroucená a znuděná. Momentálně se kolem nic nedělo. Nejspíš byla noc, protože stráže spali a dívky se zase snažili odpočívat...
Začala jsem přemýšlet, jak funguje to vycítění mysli toho divnýho chlápka co jsem se s ním střetla.
,,Proč bych to nemohla vyzkoušet taky...on to umí proč já ne???" začala jsem si mumlat sama pro sebe a pro moje štěstí to nikoho nezaujalo....
Rozhlédla jsem se okolo, jestli mě někdo sleduje...nikdo
Sedla jsem si doprostřed klece, tak abych jí vyvážila, a nerozptylovala se neustálím nahýbáním ze strany na stranu. Nějakou dobu jsem s tím zápasila, ale nakonec se mi to podařilo.
Poté jsem si sedla do takovýho divnýho sedu (toho jak v něm seděj, když se modlej budhisté), zavřela oči a ruce jsem si dala křížem na kolena (pravou ruku na levý koleno a levou ruku na pravý koleno).
Začala jsem si svolávat myšlenky.
Zdálo se, že se to nedá zvládnout, protože jsem se nedokázala soustředit, ale postupně se to zlepšovalo.
Postupně jsem ztrácela kontakt s okolním světem a namísto toho jsem se uzavírala do svého vnitra. Nakonec to skončilo tak, že jsem neslyšela nic a namísto toho jsem byla uvnitř svých představ.
Něco mě nutilo otevřít oči, i když jsem se dlouho vzpírala, tak po chvíli jsem to nezvládla a oči jsem otevřela, ale...
Neviděla jsem mříže, neviděla jsem ani nic okolo, co tam patřilo, oklolo jsem viděla pouze nervy beroucí fialovou a to bylo vše. Nechybělo mnoho a začala bych řvát, na tom místě kde jsem byla jsem necítila ničí přítomnost, pouze sebe a nikoho jiného...
Samota...strach....úzkost...To byly v tu chvíli moje jediné pocity...
Než jsem si ale tyhle pocity stačila pořádně vychutnat, tak se přede mnou začali utvářet obrazce, nejdříve pouhé šmouhy, rozmazané, divně zbarvené fleky...
Nakonec se to ale vyjasnilo, byli to ukázky z mého podvědomí...máma, bráška, táta...moje nejlepší kámošky...Na obrazech jsme se všichni navzájem objímali a společně se smáli, ale pak to vystřídal jiný obraz....byla na něm smrtka a svírala spoušť zbraně, jako ve zpomaleném záběru jí zmáčkla a kulka letěla směrem k mojí mámě...bylo vidět, jak se rozráží vzduch okolo ní a ona velice rychle postupuje a chystá se udělat poslední ránu, i když jsem to nechtěla prožít znovu, tak jsem musela...
Byla jsem stejně tak nemocná jako tehdy....
Pláč mě přemohl, když jsem viděla jako ve zpomaleném záběru matčin výraz, přitom když padala na zem....
,,mmmmuj život byl úža...."Najednou jsem vytřeštila oči když jsem tohle slyšela. Slzy se jako na povel zastavily a napnula jsem všechny svoje sluchový buňky. A potom se ozvalo znovu, ale víc jasně a ne tak šumivě ,,Můj život byl úža..." a potom to zase skončilo. Začala jsem se víc soustředit...zase to samé, ale nebylo to ani o chlup delší...
Začala jsem usilovně přemýšlet.....nepadla mě jedna jediná věc...mno co za zkoušku to stojí....
,,Chci, aby se to posunulo trošku zpět" řekla jsem nahlas a zřetelně a k mému udivení...to....vyšlo
Děj se vracel zpět...mamka se vracela zpět ze země do stoje, kulka z ní postupně vylézala a přitom jsem slyšela po zpátku ty slova... ,,ažú lyb toviž jum" a takhle se to zopakovalo několikrát. Když byla kůlka asi tak těch pár metrů od mamky, tak jsem řekla jednoduše ,,stop" a zase se povedlo čas kolem mě se zastavil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama