Vím, že jsem divná a jiná, ale raději půjdu sama proti všem než s nimi.
Varování: Tyto stránky obsahují Yaoi a někdy i hentai. Naleznete zde i různé krvavé scény... Pokud tyto stránky nevyhledáváte, nebo jste jimi znechuceni odejděte a nevystavujte se vnitřnímu neklidu...

Vločky osudu

5. června 2013 v 17:48 | Anko-san |  Yaoi
Ahoj v prvním díle ještě nic není, ale v druhym už jo.......
Jo a docela često používám japonská jména, tak vždycky budete mít překlad:))))


Ryuu-Drak
Oki-střed oceánů
Ryuu byl vysoký, pěkný kluk s namakanou postavou. Měl černé, havraní delší vlasy, studánkovitě modré oči, malý nos a úzké, sytě rudé rty.
,,Tak a tímto uzavíráme hydromechaniku a příští hodinu si z toho napíšeme písemnou práci."Oznámila učitelka se skoro neznatelným úšklebkem na tváři a ze třídy se skoro okamžitě ozvalo nesouhlasné hučení.
Zatímco ostatní potichu(někteří i hlasitě) nadávali, tak Ryuuse pomalu probouzel z tvrdého spánku, z ještě tvrdší lavice.
,,Emmmm.....co se zase děje?" Zeptal se Ryuu Noriho, který seděl vedle něj a přímo hltal každé učitelčino slovo.
,,Ryuu, Ryuu..." Zamlaskal učitelsky chlapec a pokračoval v kázání ,,Kdy se konečně odnaučíš spát při tak naučné hodině, jako je tato...mno, ale že to seš ty, tak ti to teda řeknu..." Nori dal oči v sloup, zakroutil hlavou a znovu začal. ,,Takže tedy, budeme psát přesně z toho, co jsi zaspal, neboli z hydromechaniky, bude to od...." Nori začal z paměti odříkávat celou látku slovo od slova a Ryuu už od poloviny začal zívat, a snad by i usnul, kdyby neuslyšel zatím ten nejsladší zvuk na světě....zvonek ukončující hodinu.
,,Hurááááááá" zařval Ryuu a s úsměvem opustil lavici i s rozzuřeným Norim. Zastavil se ve dveřích a ještě jednou zařval na celou třídu ,,Tak čus lidi, v pondělí a doporučuji se o víkendu neučit!" S těmito slovy opustil třídu a většina +z jeho spolužáků se jeho projevu mile zasmála, zatímco učitelka rudla vztekem.
Když Ryuu vyběhl ze školy ještě s úsměvem, tak se mu začali drát slzy do očí. Jediné jeho vyhlídky na víkend byli totiž mytí nádobí a utírání prachu v dětské domově odkud patřil.
Se sklopenou hlavou procházel ulicemi a maličké perličky se mu kutáleli po tvářích a rozmočovali prach usednutý na ulici.
Než přišel před brány děcáku, tak si setřel slzy a několikrát se zhluboka nadechl, potom vykročil pravou nohou odhodlaně k hlavním dveřím.
,,No konečně seš tady ty pitomče!" Hulákala ihned jakmile ho uviděla hlavní vychovatelka. Ryuu nahlas polkl a potom se poslušně podíval na přísně vyhlížející obtloustlou ženu. ,,Ano madam"
,,Padej se převlíknout a potom tady vytřeš...jasný?" Ryuu sklopil hlavu a potom odpověděl ,,Ano madam" a šel si pro hadr a vědro. Při podávání vědra se vychovatelka na Ryuua znechuceně podívala a poté bez jakéhokoliv slova odešla.
Ryuu se svěšenou hlavou šel do svého pokoje, kde se převlékl a poté odešel mýt podlahu.
V ústavu jakoby naschvál zatápěli, aby se potil, jako prase před porážkou. Celé bílé tričko měl promáčené od potu a z čela mu odkapávaly kapičky potu na podlahu.
Před očima se mu začalo mlžit a svět okolo se začal točit, jako na Ruském kole. Začínalo mu být na zvracení a hlava mu třeštila, jakoby v nich byly nějaký hodně silný rachejtle. Už se nemohl udržet na čtyřech a zkolaboval.
,,Píp píp píp..." To bylo to úplně první co Ryuu slyšel. Začal mrkat víčky, aby se zbavil mlžení, které mu vadilo ve výhledu. Konečně viděl ostře jako dřív( ikdyž to zabralo hodnou chvilku) a začalo mu docházet, kde to je. Byl v nemocnici a v rukou měl všeljaké hadičky a to divné pípání vydával přístroj stojídí vedle jeho postele.
,,J-j-j-je t-ta-dy ně-kdo?" Vydal ze sebe sípavě a začal se zběsile rozhlížet kolem, i když to měl marný, okolo jeho postele byl neprůhledný závěs a u jeho postele nikdo nebyl....ale....zpoza záclony se někdo ozval, nějaký něžný dívčí hlas.
,,Jsem tady já" Ryuu se zasekl jako ve spomaleném záběr, ale potom se probral a odpověděl. ,,Jseš tu ty? a kdo jsi ty? já tě nezám a nevidim přes ten závěs" Zpoza závěsu se znovu ozval slaďoučký dívčí hlásek. ,,Já jsem já a jsem tu já a ty jseš tady se mnou. a můžeš prosím odtáhnout ten závěs?" Dívka položila otázku tak, že každému muselo být jasné, že ona se nezvedne.
,,Promiň ale nejsem si jistej, jsem na nějakejch divnejch hadičkách, ale můžu to zkusit"
,,Né, pokud seš na hadičkách, tak se prosím tě nehýbej, možná, že s tím závěsem to bude lepší" Dívčin hlas se najednou stal ustaraným a byla v něm známka strachu o chlapce.
,,Máš vedle sebe okno?" zeptala se dívka znovu tím sladkým hláskem, ale tentokrát v něm byla i nevinnost.
Ryuu se znovu rozhlédl a tentokrát pořádně a zjistil, že po jeho levici je veliké okno. ,,Jo je tady"
,,Tak to je bezva, já tady mám taky okno, vidím tam oblohu a trošku i jeden nějakej velikánskej strom a ty?"
,,Vidím tam taky oblohu a potom nějaký krásný hory"
,,Hele a jak se jmenuješ? nebo alespoň jak ti mám říkat." Zeptal se Ryuu po chvilce sledování oblohy a hor.
,,Mám mnoho jmen a každý mi říká jinak, ale seš mi hrozně sympatickej, tak ti to teda řeknu. Já se jmenuji Oki, moje maminka mi vždy říkala, že to znamená střed oceánů, nejspíš mi dala to jméno protože milovala moře, ale teď...jsme měli bouračku a ona i s tatínkem umřeli, teď asi půjdu k babičce a pokud mě nebude chtít, tak asi do dětského domova." Oki řekla konec tak smutně(a kdo by se jí taky divil), že Ryuu nemohl nic v tu chvilku říct a to že si už prošel něčím až moc podobným.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama