Vím, že jsem divná a jiná, ale raději půjdu sama proti všem než s nimi.
Varování: Tyto stránky obsahují Yaoi a někdy i hentai. Naleznete zde i různé krvavé scény... Pokud tyto stránky nevyhledáváte, nebo jste jimi znechuceni odejděte a nevystavujte se vnitřnímu neklidu...

Mocný luk 11

30. srpna 2013 v 20:31 | Haga |  Might bow
A přesně jako naschvál se zrovna otevřeli dveře a v nich nestál nikdo jiný než...Udo. Samozřejmě dostal nehoráznej výbuch smíchu a samozřejmě se válel i po zemi...
"Bákaaaaaaaaaaaaaaaaa" Řvala jsem v mysli, ale ve skutečnosti jsem byla nehorázně šťastná.
,,Vole" řekl nakonec s úsměvem, Yuuta a ještě jednou mě objal.
Konečně jsme odešli z pokoje, ale teď ne jako dva, ale jako jeden. Pevně jsme se svírali za ruce a šli ke stolu, kde už byl přichystaný oběd. Podezíravě jsem se podívala na všechny, co seděli kolem stolu, a potom na krásně naaranžovanou hostinu..
,,Copak sis vážně myslela, že neumím vařit...?" řekl mi s úšklebkem mistr a já ho ihned začala probodávat pohledem. A proč? Nejspíš protože mi řekl, že neumí vařit a já celé ty roky vařila...a on si jenom pochutnával na obědě.
Potom se všichni u stolu rozesmáli a všichni společně jsme se dali do jídla.
Po jídle se na mě otočil Sensei a řekl ,,Zítra máš uvítačku, počítej s tím."
,,Cože??? J-jakou uvítačku???" řekla jsem napůl vyděšeně a na půl překvapeně.
,,Udělala jsi zkoušku....zvládla jsi to" Vložil se do hovoru s milým úsměvem Udo.
,,Jupíííííííííííííííííííííííííííí" skákala jsem jako blázen po pokoji, ale potom jsem se zasekla. ,,Kruci....co si vezmu na sebe?" Sensei nevěřícně a zároveň pobaveně kroutil hlavou a přitom odpověděl ,,Tam se chodí ve zbroji báka!"
,,Aha" zasmála jsem se s pocitem provinění za svou blbost a nejspíš jsem a nejspíš jsem přitom vypadala jako blbec, protože se už zase všichni hlasitě smáli.
Nakonec jsme se všichni rozešli s tí, že se uvidíme zítra na obřadu.
Celý zbytek dne jsem strávila tím, že jsem si čistila zbroj a snila o tom, co se bude zítra dít.
Druhý den jsem vstala brzo a šla si zastřílet, dokud se Sensei nevzbudí. Asi za půl hodiny za mnou přišel. ,,Proč tady trénuješ místo spaní, na dnešek máš být vyspalá?!"
,,No....já tak trochu nemohla dospat a tak jsem si řekla, že bude lepší, když budu trénovat, než abych se válela v posteli...a ještě....nevíte čirou náhodou, kdy to má začít?"
,,Chjo...asi za dvě hodiny vyrazíme na koních...a doufám, že když jsi tak brzo vstala, tak máš alespoň připravený plášť s kápí..."
,,Ehmm...no...ne, ale proč???"
,,Je to starej zvyk, že lukostřelci přijíždějí v kápi."
,,Aha, tak to jí jdu ihned připravit." Když jsem přiběhla do pokoje, tak jsem zůstala stát neschopna pohybu. Na mé posteli byly různé spony do vlasů, ve tvaru čínského draka, rudé náramky z dračích šupin a hlavně...dlouhý, krvavě rudý dlouhý plášť, který byl také z dračích šupin, které se leskli v záři vycházejícího slunce.
Stále jsem tam stála, jako přikovaná a nemohla oči přimět k odvrácení od té krásy.
Roztřesenou rukou jsem přejela přes dračí šupiny a pak jsem vyběhla ven, kde už stál sensei. Pevně jsem ho objala a stále dokola šeptala ,,Děkuju..."
,,Ty si opravdu myslíš, že své nejlepší žákyni nedám nic? neblázni...a možná, než-li se začneš strojit, tak by jsi měla jít osedlat koně..."
K mému udivení šel mistr se mnou a k mému ještě mnohem většímu překvapení ve stáji přímo přede mnou stál překrásný bělouš a vedle něj na držáku bylo sedlo....sedlo ze stejných dračích šupin, ze kterých byl vyroben plášť a náramky.
,,Jmenuje se Faragon...a od teď je jen a pouze tvůj...a neděkuj mi!" Jen jsem se na odpověď usmála a ihned jsme se hnala ke koni.
,,Rovnou si ho osedlej, nebo nebudeš mít čas se ustrojit." Řekl mi ještě sensei a odešel ze stáje. Sice jsem nechápala, proč už tak brzo, ale raději jsem uposlechla.
Faragonovi se vůbec nelíbilo sedlo, natož udidlo...a tak mi zabralo asi čtvrt hodiny, než jsem ho konečně osedlala, a pak jsem už pospíchala, abych se stihla připravit sama.
Trvalo mi jen malou chvilku, než jsem se ustrojila do zbroje, ale účes...snad až na podesáté se mi povedlo to, co jsem si představovala. Většinu vlasů jsem měla v drdolu, který spevňovaly jehlice, jeden pramínek vlasů ve předu jsem nechala volně a ozdobila jsem ho rudou stuhou, která se do pramínku všelijak zaplétala.
Zbytek vlasů jsem měla různě připevněné krásnými sponami.
Nakonec jsme si vzala na ruku náramky , zabalila se překrásným pláštěm a zamířila pro Faragona.
Kůň nervózně přešlapoval a když jsem se přiblížila, tak do mě strkal hlavou a všelijak dával najevo, že už chce vyrazit.
Když jsem na Faragonovi vyjela ze stáje sklidila jsem němí obdiv mistra, který na mě koukal s otevřenou pusou(sám byl zahalen v černém plášti).
Pak ze sebe konečně vyrazil pár slov. ,,T-To je nádhera" Pousmála jsem se a trochu jsem se červenala.
,,Ehm...asi bychom už měli jet, nebo to nestihneme." vyrazila jsem ze sebe nakonec a byla jsem za to ráda, protože to němé čekání mě ničilo.
Tak jo líbilo se? nevím jak vám, ale mě docela jo :DDDDD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama