Vím, že jsem divná a jiná, ale raději půjdu sama proti všem než s nimi.
Varování: Tyto stránky obsahují Yaoi a někdy i hentai. Naleznete zde i různé krvavé scény... Pokud tyto stránky nevyhledáváte, nebo jste jimi znechuceni odejděte a nevystavujte se vnitřnímu neklidu...

Anděl strážnej XX.-Boj není hra, do které si zveme přítele

30. května 2016 v 6:21 | Haga |  Na křídlech andělů
"Já… pro druhou večeři jdu si…pam pam pam papa pa pam" Zpívala jsem si a točila se dokola v temné ulici osvětlené jen matným, problikávajícím světlem lampy.
"Už vím, proč nikdo nevidí…" Řekl najednou Nigel. "…To je milost od boha, protože nás dává k takovejmhle dementům, jako jsi ty… asi mě má přeci jenom trošičku rád."
"Héj! Něco proti?" Smála jsem se, jako bych si zrovna dala jointa, nebo byla totálně namol.
"Snad všechno, co momentálně děláš." Chechtal se Nig.
"Si di do háje." Vyplázla jsem na něj jazyk a vešla do obchodu, ke kterému jsme zrovna došli.
Když jsme vyšli z obchodu společně se dvěma, přeplněnýma taškama, tak už se docela slušně ochladilo a slabě poprchávalo.
"Žímá a mokjó" Řekla jsem polohlasem a rychlejším krokem jsem se vydala domů.
"Snad ti není zimička zlatíčko." Ušklíbl se Nig a naschvál zpomalil.
"Pohni, nechci bejt nemoc-" Zasekla jsem se uprostřed věty, když můj pohled zabloudil do temné postranní uličky.
"Thomasi?" Vyrazila jsem ze sebe a přiblížila se k osobě zachumlané ve spacáku a chráněné jenom černým kontejnerem na odpadky. "Tome?" Zopakovala jsem ještě jednou pochybovačně a přistoupila ještě o krok blíž.
Osoba ve spacáku se zachvěla a vykoukly ven dvě lesknoucí se zeleno-modré oči. "Thomasi!" Vykřikla jsem, ale nedokázala udělat ten jeden krok blíž k němu.
"Lizzie!" Ozval se jeho chraplavý hlas s jeho obvyklým veselým podtónem. "Liz!" Vyjekl, když si mě pořádně prohlédl a došlo mu, že to není ani sen, ani halucinace. "Co tady sakra děláš?"
"Na to bych se měla spíš ptát já ty trdlo jedno pitomý!"
Hnědovlásek se vyhrabal ze spacáku, odhrnul si vlasy z očí a stoupl si, čímž zapříčinil, že jsem musela zaklonit hlavu.
"Tak co tady sakra děláš?"
"Jsi roztomilá, když se zlobíš" Usmál se něžně Thomas.
"Ten kluk je totální idiot." Ozval se za mnou Nigel a já měla v tu chvíli chuť se otočit a zařvat na něj, ať zmlkne a nemotá se do toho, ale vztek, který mnou cloumal, mě donutil, abych byla otočená čelem na Thomase a pohledem ho nutila k odpovědi.
Pohled v Thomasových očích se pomalu ale jistě měnil. Teš už se nesmál, teď už mu i tvář odhalovala pravdu schovanou hluboko v jeho očích. Bolest. Strach. Rozpaky. Pokud bylo obec možné vidět někde na Zemi tolik silných emocí najednou, tak jsem si to nedokázala představit.
"To je můj boj." Řekl nakonec.
"Na nic nemusí být sám." Poradil mi Nig za mými zády a já byla za tu nápovědu hrozně vděčná, protože jsem byla přesvědčená, že bych nevěděla, jak odpovědět.
"Na nic nemusíš být sám." Odrecitovala jsem jeho slova, jako věřící z bible.
Hnědovlásek se na chvíli zamyslel, ale pak se rozeběhl do temné noci. Akorát jsem se dívala na jeho vzdalující se záda a v myšlenkách si stále opakovala jeho slova, které zašeptal, když kolem mě probíhal. "Boj není hra, do které si zveme přítele."
"Jdeme" Řekl nakonec Nigel se slyšitelným rozhořčením.
"Ale…" Zkusila jsem to, ale přerušil mě.
"Ještě s ním budeš mluvit, za to ti ručím."
Zbývalo už jen dvakrát zatočit a byla bych u domu, když v tom Nigel promluvil. "Hlavně se teď neboj… všechno dopadne dobře…máš mé slovo."
Nechápavě jsme se na něj otočila, ale to už jsem měla něčí ruku omotanou kolem krku a dlaň přitisklos k ústům.
Nigel vedle mě zařval a skácel se na zem. Chtěla jsem vykřiknout, ale přes cizí dlaň to vyznělo spíš jako tlumené zahučení.
"Buď laskavě ticho kočičko" Zavrněl mi do ucha mužský hlas. Pokusila jsem se ze sevření vyprostit, ale docílila jsem jedině toho, že sevření ještě zesílilo. Z očí mi vytryskly slzy a ze strachu jsem se nedokázala pořádně nadechnout. V hlavě mi zavládl zmatek a strach. Najednou jsem měla v hlavě černo. Každý vždy vypráví o zdrcující bílé, ale mě přemohla tma. Temnota, která znázorňovala všechen ten strach a paniku, když v tom přišel…
Už jsem skoro omdlela, když se kolem mihl stín a sevření povolilo. Něčí ruce mě pak odstrčily dozadu.
S žuchnutím jsem narazila do zdi a pak se sesypala na zem.
U muže už stál Thomas a sázel mu jeden úder pěstí za druhým. Pak začal přidávat i kopance, dokud muž nezačal škemrat o milost. Pak mu zasadil ještě jeden kopanec do žaludku a nechal ho utéct. Pak si klekl ke mně, odhrnul mi několik pramínků vlasů z tváře a otřel mi slzy.
"Promiň, přišel jsem pozdě." Zašeptal se slzami na krajíčku. Koutkem oka jsem zahlédla Nigela stojícího nad námi s mírným úsměvem. Teď byl jako opravdový strážný anděl.
"Blbče!" Vzlykla jsem a objala hnědovláska kolem krku. Tím jsem se ale připravila o bolestný Nigelův úsměv a slzu, kterou hned setřel hřbetem ruky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ak Ak | 31. května 2016 v 7:37 | Reagovat

Kawaii :3 tehle díl zboznuju :3
Ano,vím ze tam skoro umře xD ale i tak xD snad chapes ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama