Vím, že jsem divná a jiná, ale raději půjdu sama proti všem než s nimi.
Varování: Tyto stránky obsahují Yaoi a někdy i hentai. Naleznete zde i různé krvavé scény... Pokud tyto stránky nevyhledáváte, nebo jste jimi znechuceni odejděte a nevystavujte se vnitřnímu neklidu...

Tenká křídla andělské nenávisti 3.

13. března 2017 v 22:34 | Haga |  Na křídlech andělů
Ahoj....jo, já vím....už jsem tady hodně dlouho nebyla.....Říkala jsem, že dělám takovej menší projekt....a zvladla jsem ho, tedy alespoň jeho první část a teď pracuju na další části, no, upřímně jsem z toho měla celkem radost.
Jak jsem se sem tak koukala, tak jsem si uvědomila, žejsem hodně věcí nedopsala...a nejspíš ani nedopíšu, už to asi nedokážu, ale můžu to zkusit, navíc ten projekt zabírá většinu mého písařského času :D Uvidíme, co z toho vyjde....konec konců, zkusit se má opravdu všechno ne?
Tak jako zpožděnou oslavu mého snažení na projektu vám sem dám tenhle díl. Snad se bude líbit :))



Pomalu jsem otevřela oči.
Byla jsem na špatné straně. Ona mi to vyčítala, nenáviděla mě za to. Zkazila jsem všechno, o co se pokoušela. Měla jsem být hodná, měla jsem naplnit požadavky, měla jsem poslouchat. Musela mě začít nenávidět.
"Jak ti je padlý anděli?"
Vyděšeně jsem trhla hlavou za hlasem. Sebastian seděl vedle mojí postele a upíral na mě modré, pronikavé oči. "To ti na mě tolik záleží nebo co?" Zavrčela jsem a pomalu si sedla.
"Cos viděla?"
Na tváři se mi rozhostil posměšný úsměv. "Co bych podle tebe měla vidět?"
"Na to se tě právě ptám, protože to nevím." Odpověděl a hlas mu nezbarvovala žádná emoce. Prostě mluvil, jakoby to měl napsané od někoho jiného na papíře a vlastně ani nerozuměl významu těch slov.
"Neviděla jsem nic."
"Nelži." Stále bez emocí, jenom to řekl trochu rychleji, jakoby mojí odpověď čekal a tohle slovo si už předem připravil.
"Jenomže já nelžu. Já nic neviděla. Jediné co dokážu, tak je cítit." Nedokázala jsem se zastavit. Nikdo o mojí schopnosti nevěděl, i když byla tak očividná, všichni to připisovali tomu, že si jenom hraju na důležitou.
"Jak to myslíš cítit?" Nespouštěl ze mě pohled. Stále se pokoušel odhalit lež.
"Neviděla jsem žádné tvé vzpomínky. Pořád jsi pro mě jenom kluk, kterého vlastně vůbec neznám. Jediné co se změnilo, tak je to, že znám část tvé bolesti"
"Přijde mi to, nebo lžeš?"
"A co bych z toho lhaní měla? Jsi děsně otravnej, víš o tom?" Posadila jsem se na posteli a rozhlédla se po místnosti namalované na černo. Postel s šedivými přikrývkami z tmavého dřeva. "Kde mám křídla!"
"já křídla nikdy neměl, jak to mám vědět, ale neuřízl jsem ti je"
"Ty jsi blbec." Složím si přikrývku ke kolenům a zjistím, že jsem jenom ve spodním prádle. "No to si snad už ale děláš srandu ne?" Vyjeknu, ale přikrývkou se nezakryju.
"Hm… Čekal jsem zděšené ječení a stydlivé zakrývání." Ušklíbne se. "Jsi naprosto zkažená, jsi naprosto odporná."
"To se k tobě celkem hodím ne?" Pozvednu obočí a nakloním hlavu na stranu. "Tak kde mám oblečení?"
"Spálený, teď už nejsi člověk, který čeká na přijmutí z nebes. Od včerejška jsi temná, zatracená, zlá… vyber si, co chceš, i když možná bude sedět padlý anděl, to oslovení se mi celkem líbí. Ale zpět k tématu, oblečení je ve skříni, vezmi si z něj cokoliv chceš, konec konců je všechno tvoje."
"Zaměstnáváte hladovějící děti, aby šily oblečení po nocích, aby si vydělaly na kus chleba?" Ušklíbnu se a dojdu k obrovské skříni.
"My ty děti zaměstnáváme, zatímco andělé je buď otročí v sirotčincích, nebo potají zabíjí."
Letmo jsem se na něj podívala. Po ulicích se toulalo mnoho dětí, jenomže mizely. Nikdo se o ně nikdy nezajímal. Obecně bylo známo, že jsou v sirotčincích a jsou dávány do milujících rodin, v tuhle chvíli jsem o tom ale poprvé začala uvažovat trochu jinak.
Otevřela jsem skříň. Chvíli jsem myslela, že to je jenom sranda a že se mě pokusil napálit prázdnou skříní, jenomže pak když jsem párkrát zamrkala, tak jsem rozpoznala jednotlivé kusy černého oblečení. Až do posledního kousku byly všechny černé jako noc. "Jste metalisti, nebo emaři?" Zašeptám si sama pro sebe a úkosem se po něm podívám. Měl na době černé džíny, lakýrky a šedý svetr, všechno tak kontrastovalo s jeho bledou pletí, že to vypadalo naprosto elegantně. "V černé chodíte všichni?"
"Dalo by se to tak říct."
Rukou sáhnu po ramínku, které je přímo proti mně a vytáhnu černé šaty. Nejsou nijak výrazné, spíš jsou až průhledné, což mě trochu děsí a tak je jenom vrátím někam zpátky a nahmátnu ramínko vedle. Další šaty. Tentokrát alespoň nejsou průhledné. Hluboký výstřih zdobilo po obvodu několik lesklých slziček černého kamene, kolem trupu byly zúžené a sukně byla volná, že by se s ní dalo i točit. "Něco jiného, než šaty nevyrábíte?"
"Jsi ženská ne? Ty nosí šaty… Nestyď se za svou genderovou roli."
"Na někoho podobně chrtího jsem opravdu čekala." Zasyčím a sundám šaty z ramínka a natáhnu si je na sebe, jsem až překvapená, že mi opravdu padnou. "Aspoň něco přes ramena byste mohli zavést."
"Co se zkusit ohnout."
"Co prosím?"
"Tak si třeba klekni, mně je to jedno."
"Jsi snad divnej nebo co?" Tentokrát už se začal prostě jenom smát a jenom mávnul rukou. Protočila jsem oči a chtěla zavřít oči, když jsem si všimla ještě dvou přihrádek pod oblečením. Když jsem jeden vytáhla, tak jsem v něm uviděla několik svetrů a mikin. Rukou jsem nahmátla lehký svetr, který byl vepředu otevřený. "Super, taky jsi mohl vybrat trochu jinou frázi."
"Je snad moje chyba, že uvažuješ jako úchyl? Kdybych tě chtěl svést, nebo si užít, tak to udělám trochu jinak."
"Snad mě ani nezajímá jak." Vytáhla jsem druhou přihrádku a v ní bylo několik párů bot. Většina z nich na vysokém podpatku. "Boha…" Zašeptala jsem a spánky mi v tu chvíli zavibrovaly takovou silou, že jsem zděšením vykřikla.
"Nevyslovuj to slovo, alespoň ne teď. Časem to už budeš zvládat líp, jenomže teď se na tebe ten blbeček zlobí, jsi totiž moc zlobivá holčička."
"To zní jako z hodně špatnýho porna." Rukama se chytnu za spánky a začnu na nich dělat malé kroužky, dokud není bolest alespoň snesitelná, pak z přihrádky vytáhnu černé trepky a zavážu tkaničky. "Pa ďáble." Po tom rozloučení vyjdu ze dveří a rozejdu se temnou, úzkou chodbou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama